Dolní Kounice se již 25 let pyšní titulem města

Ilustrační foto
Autor: RegionálníPortály.cz

Před pětadvaceti lety, v pondělí 1. června 1998, vystavil předseda Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky Miloš Zeman dekret, na jehož základě se Dolní Kounice staly městem. Dokument převzal v Praze starosta Pavel Kadlec 4. června 1998 přímo od Miloše Zemana.

Statut města byl zrušen přípisem Okresního národního výboru Brno-venkov 29. července 1964 s tím, že na základě zásad vydaných dne 5. ledna 1961 Jihomoravským krajským národním výborem byly Dolní Kounice administrativně zařazeny mezi obce. Městský národní výbor se změnil na místní národní výbor. Důvodem tehdejšího rozhodnutí byla mimo jiné absence vyšších škol, významných společenských zařízení, stagnace průmyslu a počtu obyvatelstva.

V roce 1980 došlo ke sloučení (integraci) místních národních výborů obcí Dolní Kounice, Moravské Bránice, Nové Bránice a Trboušany. Po volbách byl vytvořen společný národní výbor se sídlem v Dolních Kounicích. V ostatních obcích byly vytvořeny občanské výbory. Obec tím nabyla na významu, nic to ale nezměnilo na jejím administrativním začleněním. O deset let později, roku 1990, na základě požadavku integrovaných obcí, došlo opět k jejich odloučení.

Cesta k udělení statutu města nebyla jednoduchá. Dolní Kounice musely splnit mnohé odpovídající podmínky. Obecní rada měla na stole tuto otázku mnohokrát. Porovnávala historické paralely, možnosti rozvoje, mezilidské vztahy, kulturu, volný čas. Zpracovala základní studii z hlediska historického a geografického. Mezi nezbytná kritéria patřila plynofikace, vodovodní síť, náměstí a zástavba městského charakteru, lékařská služba, nová infrastruktura a souhrn opatření pro budování kanalizace.

V roce 1996 Rada obce Dolní Kounice požádala oficiálně o udělení statutu města s poznámkou, že přestaly být městem od roku 1964. Žádost byla zaslána Parlamentu ČR – Výboru pro veřejnou správu, regionální rozvoj a životní prostředí. Jeho předseda, poslanec Parlamentu ČR Václav Grulich, v pondělí 23. března 1998 navštívil Dolní Kounice, aby posoudil, zda obec splňuje požadované parametry. Po zvážení všech podkladů poslanec Grulich žádost předsedovi sněmovny doporučil.

Obec sice nesplňovala podmínku alespoň 3 000 obyvatel, tehdejší legislativa ovšem změny umožňovala. Podle § 2 odst. 2 zákona České národní rady č. 367/1990 Sb., o obcích (obecní zřízení), a v souladu s § 29 odst. 3 jednacího řádu Poslanecké sněmovny se píše: Městem je i obec, kterou určí předsednictvo České národní rady na návrh vlády České republiky nebo na návrh obce po vyjádření vlády.

Mezi významné symboly měst patří prapor. Žádost o udělení praporu tehdejší obce byla podána podvýboru pro heraldiku Parlamentu České republiky 7. března 1996, jenž žádost schválil a v pátek 17. ledna 1997 obdržely Dolní Kounice od Parlamentu České republiky právo užívat prapor. Je na něm zobrazeno rudé pole se symbolem města – krahujec s vinným hroznem v zobáku, grafika vychází z historicky převzatého znaku města z roku 1571. Prapor předal osobně předseda poslanecké sněmovny Miloš Zeman starostovi Dolních Kounic Pavlu Kadlecovi.

Pro podtržení významu uděleného statutu proběhly v pátek a sobotu 4. a 5. září 1998
na Masarykově náměstí oslavy znovu získaného titulu města pod názvem Městské slavnosti. Nový prapor vysvětil farář Karel Hugo, slavnosti se nesly v historickém duchu dobových tržišť, hudby a divadel, byly završené ohňostrojem. Staly se každoroční tradicí, jen s pozměněným názvem Historické slavnosti. Letos se bude konat již jejich 26. ročník.

V závěru bych chtěl podotknout zajímavou a zásadní, přesto však ne přímo uspokojivě dořešenou otázku v dějinách Dolních Kounic, a to jejich skutečné povýšení na město. Tímto problémem se zabýval Ivan Štarha, český a moravský archivář, historik, heraldik, vexilolog a sfragistik, v letech 1991–2000 ředitel Moravského zemského archivu v Brně, ve své studii K povýšení Dolních Kounic (okr. Brno-venkov) na město.

Prostudoval veškeré dostupné materiály počínaje rokem 1535, kdy se Dolní Kounice od panovníka Ferdinanda I. Habsburského dočkaly práva pečetit červeným voskem až do současnosti. Zjistil, že místní radnice i mnohé další instituce používaly často po staletí v souvislosti s Dolními Kounicemi pojem město, nikdy ovšem nedošlo k povýšení tzv. de iure, tedy že někdy získalo statut města. Z výše uvedeného vyplývá, že Dolní Kounice z právního hlediska pravděpodobně nikdy nebyly skutečným městem, a tak opětné povýšení na město 1. června 1998 je nutno naopak považovat za první skutečné.

Článek byl převzat z Dolnokounického zpravodaje se souhlasem vydavatele